Abstrakt
Během posledních dvou dekád byl v západních zemích zaznamenán pokles zájmu žáků o přírodovědné předměty. Návrhů, jak tento trend zvrátit, je celá řada.
Kromě badatelsky orientované výuky a většího propojení s každodenním životem a místní komunitou, se opakovaně objevuje i častější zařazení praktických cvičení do výuky. Příspěvek popisuje pedagogický experiment, který zjišťuje a porovnává míru motivace studentů gymnázií ke studiu biologie před a po absolvování pokročilého praktického cvičení z biologie.
Schéma experimentu bylo následující: studenti gymnázií (n = 280) vyplnili postojový dotazník (Glynn et al., 2009) doplněný o identifikační část a poté absolvovali praktické cvičení z molekulární biologie a genetiky, nebo ze zoologie. Ihned po praktickém cvičení vyplnili evaluační dotazník, ve kterém hodnotili dané cvičení zejména z hlediska srozumitelnosti a atraktivity.
Po šesti týdnech byli požádáni o opětovné vyplnění postojového dotazníku. Výsledky byly porovnány s výsledky kontrolní skupiny (n = 172).
Studenti kontrolní skupiny vyplnili stejný postojový dotazník také 2x ve stejném časovém rozpětí šesti týdnů, neabsolvovali praktické cvičení a nevyplňovali proto ani evaluační dotazník. Výsledná skóre studentů byla porovnána mezi kontrolní a experimentální skupinou a nebyl mezi nimi zjištěn signifikantní rozdíl.
To může být dáno tím, že náročnější praktická cvičení, mohou při prvním setkání některé studenty paradoxně odradit. Kromě vlivu praktických cvičení na motivaci byly testovány i další vybrané faktory.
V tomto případě výsledky ukazují signifikantní rozdíly mezi studenty různých ročníků gymnázií