Článek staví na konceptu neviditelného díla ve smyslu aplikovaném Silvianem Santiagem na tvorbu autorů z periferních kultur. Zabývá se Queirósovými realisticko-naturalistickými romány, které se ve své době setkaly s nařčením z plagování, a navrhuje jejich novou kontextualizaci ve vztahu k autoreflexivnosti a obnažené fikčnosti.