Abstrakt
O formách gymnaziální výuky klasických jazyků v druhé polovině 19. století jsme již podrobně informováni. Nyní se zájem rozšiřuje na formy výuky dějepisu antických dějin, němčiny a češtiny, v nichž se znalost antické historie měla se znalostmi získanými na hodinách latiny a řečtiny doplňovat.
Přesto absolventi klasických gymnázií nezískávali pravý obraz antiky; ta pro ně zůstala neživou literou. M.
Svatoš ukázal, že si absolventi ze studií klasických jazyků neodnášeli zájem o antiku, ale z předloženého příspěvku vyplývá, že ani hodiny dějepisu nepřispívaly v daném období k přiblížení antického světa a jeho bohatého a rozvětveného dědictví. Bohatý mecenáš Vojtěch Lanna ml., ani o něco chudší středoškolský pedagog a mecenáš chudých studentů Josef Wünsch se antikou nezabývali profesně, pro oba se antika otevírala až při návštěvách muzeí a galerií, měst s antickou minulostí, ruin či vykopávek.