Studie analyzuje pět inscenací, věnovaných tematice tzv. třídního boje a uvedených v Národním divadle v Praze během sedmdesátých letech minulého století. Na základě rozboru her - jejichž autoři jsou s výjimkou Michaila Šolochova dnes již zapomenuti - a jejich inscenací autorka definuje opakující se příznačné dramaturgické a inscenační stereotypy a konvence, jimiž se první státní scéna aktivně podílela na kulminující normalizaci.