Abstrakt
Využívání počítačových her a simulací ve výuce má dlouhou tradici, zejména v USA. Zpočátku zde učitelé pracovali s komerčními produkty (Civilization, Age of Empires), později se začalo s vývojem speciálních výukových her a simulací (Playing history, Mission US).
V úvodu článku se dotkneme specifik, které zavádění těchto technologií motivovaly a vzdělávacích cílů, které jsou s těmito novými metodami spojeny. Československo 38-89 je série výukových simulací otevírajících před žáky a studenty klíčové okamžiky soudobé české historie. Simulace žákům umožňuje "prožít" dobové události z pohledů různých aktérů a rozvinout tak hlubší porozumění komplexním politickým, sociálním a kulturním souvislostem.
Celý koncept pracuje s představou, že je třeba ve školní výuce reflektovat nejen "velká vyprávění", ale především rozdílné pamětnické perspektivy, nikoli ovšem ve smyslu reprodukce dominantních narativů, ale jejich kritické reflexe ze strany žáků. Tento článek představuje moduly věnované atentátu na Heydricha a poválečnému odsunu Němců.
Na podzim 2013 byly na 9 školách (9 učitelů, 569 dotazníků od žáků) a na jaře 2014 na 3 školách (3 učitelé, 356 dotazníků od žáků) testovány výše uvedené moduly. Testování ukázalo několik klíčových závěrů.
Učitelé i žáci deklarují díky použití simulace větší zájem o výuku, učitelé u žáků reportují hlubší promýšlení probíraných témat. Na straně druhé se ukazuje, že zásadní limitou inovativních metod výuky je nesoulad mezi vzdělávacími cíli formulovaných v rámci aplikace a širším kontextem praxe (nikoli tak teorie) výuky dějepisu.