Abstrakt
Můj příspěvek je shrnutím diplomové práce, ve které jsem se zabývala komunitou pražských hudebníků, kteří hrají tzv. "balkánskou muziku". Specifikou terénu je, že se jedná o lidi bez zjevných vazeb na Balkánský poloostrov (hudebníci nejsou migranty, nehovoří žádným z místních jazyků, ba dokonce Balkánský poloostrov téměř neznají).
Hudbu a hudební události považuji za momenty, ve kterých hudebníci demonstrují svůj postoj a představy o Balkáně. Převážná část práce vycházela z mé osobní zkušenosti s "balkánskou muzikou" v českém prostředí a z působení v kapele Džezvica, na jejímž příkladě západní představu o Balkáně ukazuji především.
Jde tak o spojení teoretických přístupů týkajících se stereotypizace a balkanismu, a terénního výzkumu, provedeného během let 2010 -2012 v Praze. Kapitola tak zachycuje, zda je možné na "český balkán" pohlížet optikou balkanismu a zda, jak a na jakém základě hudebníci své představy tvoří.