Kapitola vyjadřuje porozumění vývoji české venkovské literatury v okamžiku sociálně ekonomického zlomu vyjádřeného vychýlením politického kyvadla Československa po druhé světové válce vlevo. Dává pochopit důvody ztráty intelektuální přitažlivosti selského agrarismu v jeho podobě prvních desetiletí 20. století.