Abstrakt
Závěrečná kapitola přináší facit obsáhlého díla pojatého jako profesní diskurz mezi historií a literární vědou. Poukazuje na proměny rolí sedláka ve vývoji selského románu.
Zamýšlí se nad rozdíly českého a německého hraničářského románu a jejich souvztažnostmi. Velmi naléhavě připomíná, že krásná literatura představuje nezastupitelný historický pramen (identity, mentality, vývoje veřejného prostoru atd.)