Autor na příkladu židovské komunity v Novém Jičíně sleduje, jak komplikovaným a mnohovrstevným procesem byla židovská emancipace. Občanskoprávní zrovnoprávnění židů na přelomu 50. a 60. let 19. století představovalo spíše jen nutný předpoklad na cestě k dosažení ideálu rovnocenného postavení židovské a nežidovské společnosti.
Autor proto zkoumá snahy po "vnitřní emancipaci", pozvolný proces proměny způsobů obživy židů a také zápas novojičínské komunity o emancipaci s komunitami, jež měly status židovské náboženské obce. Autor nakonec dochází k závěru, že emancipace rozhodně nebyla pouhý jednorázový legislativní akt, nýbrž dlouhodobý proces, nekonečná cesta za ideálem rovnosti, při níž se muselo proměnit nejen smýšlení nežidovského okolí, ale také židů samotných.