Abstrakt
Emancipace v polovině 19. století poskytla židům nejen dosud nebývalé možnosti stěhování, obživy a rozvoje své kultury, ale také je postavila před nové výzvy. Při hledání místa v nové občanské společnosti si židé nutně museli pokládat otázku, jak v rámci integrace přizpůsobit svou dosavadní identitu a jaké formy začlenění jsou přijatelné.
Autor tohoto článku zkoumá, k jakým odpovědím dospěli židé na Frýdecku a Místecku, jaké formy integrace do nežidovské společnosti byly obvyklé a naopak do jaké míry se vymykalo zvyklostem převzetí křesťanské identity nebo sňatek s nežidovským partnerem. Nakonec autor dospívá k závěru, že ani usnadnění konverzí, zavedení civilních sňatků, povolení židovsko-křesťanských sňatků, a dokonce ani sekularizace a přejímání křesťanských tradic nevedlo k úplné asimilaci a zániku pocitu sounáležitosti mezi osobami židovského původu.