Kapitola se věnuje jednak vývoji a postavení paměťových studií v současných humanitních vědách jednak diskuzím ohledně narativní kritiky dějepisectví. Soustředí se na společné průsečíky obou paradigmat a porovnává jejich různé vztahy.
V závěru takto rozpracované otázky ústí do uvedení jednotlivých autorů kolektivní monografie.