Kapitola se věnuje jednotlivým fázím konsekutivního tlumočení a zejména nácviku tlumočnického zápisu (notace). Uvádí základní zásady a strukturu notace, hovoří o konceptualizaci a deverbalizaci, o symbolech, obrázcích, ideogramech a grafických znacích.
Pozornost je věnována i jazyku tlumočnického zápisu a v poslední části podává přehled teoretických přístupů k tlumočnické notaci (Ženevská škola, Pařížská škola, Heidelberská škola, Ruská škola a alternativní přístupy).