Abstrakt
Únor 2014 začal v Bosně a Hercegovině na "revoluční notu". Došlo zde k masových protestům vyvolaným pobouřením dělníků, kteří se mobilizovali a vyšli do ulic Tuzly, poté, co byli propuštěni ze zaměstnání.
V několika dnech se demonstrace rychle rozšířily do dalších větších měst Federace a částečně i do Banja Luky hlavního města Republiky Srpske. V pátek 7. 2. protesty eskalovaly násilným střetem demonstrantů s policejními složkami a zapálením budov kantonálních vlád v Sarajevu, Tuzle, Zenici a Mostaru radikálními jádry.
Tato prezentace přináší analýzu výše zmíněných události v širším socio-ekonomickém kontextu současné BaH se zaměřením na tématiku jídla. Studie sociálního života věcí se prokázaly jako užitečné v případě studia komplexních sociálních jevů a dopadů makrostrukturálních vlivů na lokální komunity (e.g.
Collingham 2006, Bourdieu 1984, Miller 2005, Mintz, 1985). Jídlo zastává ve "světě věcí" výsadní postavení již vzhledem k tomu, že jeho primární funkcí zůstává výživa lidského organismu a v důsledku i samotné přežití (viz Counihan 1999, Farquar 2006, Lupton 1996).
Jídlo bylo metaforicky použito rovněž v rámci Únorových protestů v BaH. Některá média prezentovala tyto události jako explozi hněvu lidu, kteří se rozhodli říct dost "zkorumpovaným představitelům země"; v Srebrenici někteří z nejchudších mluvili o rozlobeném hladovém lidu, který se staví proti zámožných politickým elitám.
Grafit na Budově kantonální vlády v Sarajevu z jara 2014 výstižně shrnuje vzkaz radikálních demonstrantů: "Kdo seje hlad, sklízí hněv!"