Abstrakt
Cílem studie bylo posoudit efekt doby zatížení a odpočinku na intermitentní lezecký výkon do vyčerpání. Metody.
Patnáct lezců se zúčastnilo experimentu, ve kterém podstoupili tři typy lezeckých zatížení do vyčerpání: kontinuální, intermitentní s 30 s zatížením a 30 s odpočinkem (test 30/30), a intermitentní s 60 s zatížením a 60 s odpočinkem (test 60/60). Byl sledován dosažený výkon v počtu lezeckých kroků a průběh srdeční frekvence (SF).
U intermitentních testů byl sledován pokles SF během zotavné fáze. Výsledky.
Lezci dosáhli v testu 60/60 2,5krát vyšší výkon než v kontinuálním testu a v testu 30/30 3,1krát vyšší výkon než v kontinuálním testu. Maximální SF byla významně vyšší v intermitentních testech (179, 176 tepů.min-1) oproti kontinuálnímu testu (165 tepů min-1), což značí vyšší funkční odpověď při intermitentním zatížení.
Lezci s pravidelným aerobním tréninkem vykazovali větší pokles SF při zotavné fázi oproti lezcům bez aerobních aktivit. Závěr.
Intermitentní lezecké zatížení s kratšími úseky zatížení a odpočinku umožní několikanásobně vyšší setrvání při cvičení o vysoké intenzitě a klade vyšší nároky na kardiovaskulární aparát než tradiční kontinuální lezení. Nespecifický aerobní trénink je spojen s rychlejší regenerací v zotavných fázích intermitentního zatížení.