Abstrakt
Rezistentní deprese je stav, kdy nebylo dosaženo dostatečné odpovědi na dvě adekvátní léčby antidepresivy z různých farmakologických skupin v dané depresivní epizodě. Její léčba je obtížná ve všech věkových kategoriích.
U dospělých pacientů používáme různé strategie (optimalizace léčby, změna antidepresiva, augmentace a kombinace antidepresiv) podpořené důkazy publikovaných studií. V pedopsychiatrii postupujeme při léčbě rezistentní deprese podobně jako v dospělé psychiatrii, úroveň důkazů pro jednotlivé strategie je podstatně nižší.
V kazuistice předkládáme léčbu adolescentní dívky s rezistentní depresí. Dívka byla ambulantně zaléčena dvěma antidepresivy ze skupiny SSRI (sertralin a fluvoxamin) augmentovan ými atypickými antipsychotiky (tiaprid, risperidon) s minimálním efektem.
Během hospitalizace jsme nejprve optimalizovali stávající léčbu fiuvoxaminem a risperidonem, poté jsme provedli změnu na monoterapii SNRI antidepresivem (venlafaxin), která ani ve vysoké dávce nepřinesla žádaný efekt. Teprve kombinovaná léčba venlafaxinem a mirtazapinem (NaSSA antidepresivum) prokázala úspěšnost a vedla k remisi depresivní poruchy.