Kapitola se zabývá otázkou hodnocení konkrétní historické postavy v kontextu obecného problému interpretace vlastní národní historie. Snaží se ukázat, že moderní korejská nacionalistická historiografie 20. století hledala a nacházela charakteristické rysy korejského buddhismu, kterými se vyděloval a odlišoval od širší společné panasijské tradice.
Následně začaly být vysoce pozitivně hodnoceny a vyzdvihovány určité osobnosti dějin na základě interpretace jejich života a díla jako ztělesnění postulovan ých, specificky "korejských" atributů. Naproti tomu představitelé mnišské obce odmítali tento způsob vlastní percepce a snažili se naopak odvozovat svoji legitimitu od ortodoxně pojímané nadnárodní a univerzalistické tradice.
Tato různá perspektiva je v práci vnímána jako jedna se základních příčin odlišného vidění historického významu konkrétních postav.