Abstrakt
Paměti Mikuláše Dačického z Heslova obsahují značné množství reflexí dobového právního řádu a právní kultury, zvláště pak zmínek o kriminálních činech. Co se týče jejich výběru, Dačického přístup vykazoval typické znaky kronikářské práce - ve středu jeho zájmu byly především ty události, které měly mimořádný, až skandalózní charakter.
Geograficky se zaměřoval zejména na Kutnou Horu a její blízké okolí, ale neváhal zaznamenat též pozoruhodnou trestnou činnost pražských měst či zahraničí. Mikuláš Dačický měl nejen s městským soudnictvím, ale i s odvolacím řízením více než bohaté vlastní zkušenosti, neboť jeho výtržnosti a jiná rušení veřejného pořádku opakovaně vzbuzovaly nelibost kutnohorských sousedů.
Vedl též majetkoprávní spor, nicméně nejnebezpečnějším pro něj byl proces následující zavraždění Felixe Šťastného Novohradského z Kolovrat v roce 1582. Předkládaný příspěvek nahlíží na Dačického Paměti jako na specifický pramen poznání raně novověkého českého práva.
Snaží se popsat, jak literárně nadaný kronikář a subjekt trestního řízení v jedné osobě reflektoval jemu známou kriminalitu - jak se o ní dozvěděl a co jej motivovalo k jejímu zapsání. Konfrontuje zaznamenané případy se zemskými zřízeními, právnickým dílem Brikcího z Licka a zejména s kodifikací Pavla Kristiána z Koldína.
Dačický si všímá především trestného činu usmrcení (v příspěvku je věnována zvláštní pozornost také smlouvám o hlavu, ženské kriminalitě, sebevraždám či zajímavému fenoménu soubojů). Dále jej zajímají také rvačky, nářek cti a zhanění, podvody, krádeže, loupeže či cizoložství.
Ukazuje se, že spektrum trestných činů v Dačického Pamětech neodpovídá typické skladbě dobové kriminality. Tato kronika však poskytuje jedinečný pohled do každodennosti života královského města a je vhodným prostředkem ke konfrontaci zákona, právní praxe a právního vědomí měšťanů v Kutné Hoře.