Abstrakt
Stať analyzuje náboženský rozměr novodobého olympismu v pojetí jeho zakladatele, Pierra de Coubertina. K interpretaci pramenných materiálů je zvolena metoda hermeneutického kruhu a text je strukturován postupným zaměřením na vstupní předporozumění (české i globální), relevantní texty, Coubertinovu osobnost s důrazem na jeho duchovní vývoj a na klíčové pojmy, které pomáhají osvětlit základní korelaci náboženství a sportu (transcendence, posvátno, rituály, spiritualita).
Interpretace klade důraz i na kontexty, vycházejíc z hermeneutického axiomu, že text bez kontextu je pouhým pretextem. Dosažená úroveň porozumění konstatuje, že Coubertin měl plné právo nazývat jeden z důležitých pilířů olympismu náboženstvím - olympijským hnutím postupně dotvářený soubor idejí i praktických úkonů měl většinu atributů posvátna, víry, transcendence i kultu, tvořících jádro jakéhokoli náboženství.
Jde ovšem o náboženství nového typu, který se postupně prosazoval v průběhu 20. století i v jiných segmentech společenského života, a to pod různými názvy (např. "pozemská", "občanská" či "humanitní" náboženství). To artikulované Coubertinem má synkretický charakter, využívajíc množství pozitivních hodnot, které do něj vneslo multikulturní a nábožensky různorodé "olympijské společenství".
Proto může mít tolik přívlastků - náboženství energie či síly, sportovců či sportovní, náboženství muskulaturní či svalové alias tělesné.