Abstrakt
Familiární hypercholesterolemie je autozomálně dominantně dědičná choroba. Podstatou je nejčastěji postižení genu pro LDL-receptor a rozvoj akcelerované aterosklerózy.
U 3-5 % heterozygotních pacientů nereagujících na konzervativní terapii a u homozygotních pacientů je indikována extrakorporální eliminace LDL cholesterolu. Na našem pracovišti se používají dvě metody: imunoadsorpce LDL cholesterolu a rheohemaferéza.
Jejich srovnání je předmětem tohoto sdělení. Soubor a metody.
Dlouhodobě je sledováno 14 pacientů s familiární hypercholesterolémií (8 mužů a 6 žen) ve věku 28-70 let (medián 57 let). 10 pacientů je léčeno imunoadsorpcí (5 homozygotů a 5 heterozygotů) a 4 pacienti rheohemaferézou (2 muži, 2 ženy). Medián sledování je 8.5 roku.
Při imunoadsorpci se plazma získává kontinuálním separátorem a pak protéká střídavě párem adsorberů uložených v automatickém adsorpčně-desorpčním zařízení. U rheohemaferézy je plazma, získaná stejným postupem, proháněna "druhým stupněm" - filtrem.
Frekvence výkonů je 2-4 týdny. Hodnoty cholesterolu a LDL cholesterolu jsou sledovány před a po každém výkonu.
Výsledky. Celkem bylo provedeno 1922 výkonů (imunoadsorpce 1590 výkonů, rheohemaferéza 332 výkonů).
Průměrná hodnota cholesterolu a LDL cholesterolu byla před výkonem 5,34 a 3,12 mmol/l u imunoadsorpce, u rheohemaferézy 5,07 a 2,86; po výkonu 1,73 a 0,72 (pokles o 72 a 85 %), resp. 1,96 a 0,97 mmol/l (pokles o 61 a 66 %). Fibrinogen poklesl o 22 % (z 3,05 na 2,42 g/l) a o 64 % (z 3,48 na 1,2 g/l ).
Nežádoucích reakcí bylo 3,1 %, nebyl rozdíl mezi metodami.