Abstrakt
Text stopuje rozdíl mezi pojetím žádostivosti u Schopenhauera a Nietzscheho. Zatímco Schopenhauer - v rámci své celkové koncepce tělesnosti - chápal žádostivost jako fundamenální projev vůle, kvůli němuž se člověk stává takřka jejím otrokem, pro Nietzscheho je každá žádost či touha potencí produchovnění (Vergeistigung).
V tomto pozitivním potenciálu žádostivosti se ukazuje jedna z možností, jak se Nietzsche vypořádal s aketickým ideálem, do kterého ústí ještě i Schopenhauerovo pojetí. Produchovnění žádosti posléze implikuje její přivtělení (Einverleibung), v němž se konkrétní touha přeměňuje na součást lidské instinktivní výbavy.