Abstrakt
Studie zkoumá topos domu a proměnu jeho tradičních atributů v souvislosti s postmoderní poetikou a jejími postupy. Tato proměna, zaznamenávající posun od tradičního rodinného domu/sídla k prostoru nestálému, přechodnému, je demonstrována na italských románech Oceán moře Alessandra Baricca a Indické nokturno Antonia Tabucchiho a na portugalském románu Lídie Jorgeové O Jardim sem Limites.
Italská část se ponejvíce věnuje prostoru hotelu a jeho aspektům, jakými jsou neměnnost, anonymita a specifické vazby mezi tímto prostorem a postavami, jež ho obývají. Pasáž analyzující portugalský román více vychází z tradičního pojetí domu, na rozdílném přístupu dvou generací k prostoru domu však rovněž ukazuje jeho transformaci v prostor přechodný, fragmentarizovaný, odosobněný.