Uvedený text si klade za cíl nikoliv v zevrubné formě analysovat úlohu služebností římského práva uvnitř velkých jeho částí, tedy uvnitř iuris praetorium, iuris civile, ale také ve vztahu k širším rámcům římského práva, tedy k iuris gentium, či v oné nejobecnější rovině iuris naturalis, ale pouze poukázat a nastínit možné průniky a možné vzájemné kontakty a konotace vázané na služebnosti ve vztahu k výše uvedeným velkým římskoprávním fenoménům, jejichž vzájemný kontakt byl jedním ze základních hybatelů vývoje římského práva po valnou část existence římského státu. Služebnosti, jakožto jedny z nejstarších právních institutů, a to jak svým faktickým obsahem, tak ale i svým právním charakterem, pak mohou representovat vhodný úhel pohledu na výše uvedené právní fenomény, a to jak z hlediska charakteru samotných služebností, tak ale i z hlediska právních jednání, které jsou na jejich existenci vázány a s jejich právním režimem spjaty.
Na základě římskoprávních pravidel vázaných na služebnosti a jim blízká práva nebude možno vidět toliko samotné služebnosti, či naopak výše uvedené římskoprávní fenomény, ale především jejich vzájemné vztahy, ovlivňování a jeho důsledky.