Abstrakt
Kniha se zabývá literární reprezentací "věcí" a "věcnosti". Tematicky vychází z heideggerovského pojmu Zuhandenheit , materiálově pak převážně z textů středoevropské literatury.
Základní strukturou heideggerovského "Dasein" je "být ve světě", být s ním v důvěrném vztahu. Tato důvěrnost je možná tím, že lidská existence na sebe typicky bere podobu praktické činnosti - svět obýváme tím, že jej zabydlujeme; věci poznáváme tak, že s nimi zacházíme.
Věc je určena svou "Zuhandenheit", tím že je vždy po ruce, tzn. je k dispozici pro použití. Smysl věcí naplňuje průrvu času, říká Martin Heidegger a táže se, jak se věci ukazují - pouze na pozadí "beztvarosti" a "nicoty" je možné zakoušet tvar.
V jednotlivých kapitolách se hledá tedy literární ekvivalent kategorie "příručnosti". Kniha se rovněž soustředí na taktilní aspekty vyprávění.
Sleduje vztahy mezi jazykem, tělem a věcí; pohyb od mlčícího a němého jazyka k mluvení věcí (Rilke, Orten, Blatný). Neptá se pouze, jak věci mluví, ale jak a zda nás zabydlují ve světě.
Ukazuje příklady, kdy se věc stává palimpsestem - vrstvením času, médiem paměti a vzpomínky, a kdy naopak věcí tematizovanou v její absenci, ztrátě a mizení.