Příspěvek je zaměřen na problematiku konstrukce jazykové subjektivity a projevů přítomnosti autorského subjektu v textu, a to na příkladu kvalitativní analýzy dvou publicistických textů, českého a francouzského komentáře s politickou tematikou. Představuje také v teoretické rovině některé lingvistické a mediálněteoretické pří- stupy k jazykové subjektivitě, resp. objektivitě v psaném (tištěném) mediálním textu, přičemž vychází zejména z teorií frankofonní analýzy diskurzu (zaměřené především na lingvistické pojetí a "vědy o jazyce"), která je v tomto kontextu v našem prostředí oproti pojetí anglofonnímu stále menšinová.
Přístup, který se zaobírá promluvovou perspektivou (ve frankofonní vědě známou jako énonciation), je v těsném styku s pragmalingvistickými východisky: záměrností a cílem komunikace, emocionalitou a argumentativností projevu atd. Významnými proměnnými jsou v tomto pojetí zejména modalizátory, polyfonní perspektiva textu, intertextualita a interdiskuzivita a význam užití konektorů pro celkové vyznění (smysl, poselství) textu.
Po teoretickém úvodu je příspěvek věnován především ukázkám toho, jak se výpovědní postoj mluvčího manifestuje odlišným způsobem v českém a francouzském mediálním textu (i v závislosti na pragmatických aspektech a strukturních odlišnostech obou jazyků), které prostředky jsou pro něj charakteristické, co má na něj vliv, jaká stanoviska mluvčí jakými výrazovými prostředky zaujímá atd. Tyto prostředky uvedeme na konkrétních příkladech.
Na základě výsledků analýzy, kterou představíme, se zaměříme kromě výše zmíněných prvků také na vliv celkové struktury a uspořádání (kompozice) textů na jejich výslednou argumentativnost. Ze zjištěného dovozujeme některé charakteristické prostředky mediálních textů včetně aktuálních změn v této oblasti, způsobené vlivem internetové komunikace.