Abstrakt
V tomto článku se pokusím nastínit vývojové etapy argentinské sociální antropologie či antropologie v širším slova smyslu, a to jak v kontextu formování sociálních věd v samotné Argentině (v užší laplatské oblasti), tak v kontextu sociálně vědního myšlení. Na argentinské intelektuály (Sarmiento, Mitre, generace 80. let) měli velký vliv evolucionisticky a pozitivisticky zaměření antropologové a sociologové zejména ve Velké Británii (Tylor, Spencer) a ve Francii (Comte), což sehrálo svou roli při formulování národní a sociální identity argentinské společnosti.
V dalších oddílech se budu zabývat nejprve utvářením historicko-kulturní školy a především dílem a myšlenkami jejího hlavního představitele José Imbelloniho. Poté se zaměřím na transformace akademického prostředí v oblasti sociálních a humantitních věd, k nimž docházelo přibližně od přelomu 50. a 60. let 20. století a kdy mezi sebou bojovali zástupci modernějšího pojetí (Aricó, Schmukler) s představiteli tradicionalisticky zaměřené "biologizující" etnologie (Menghin, Bórmida).
Dále si budu všímat silného politického vlivu na etablování antropologických disciplín na argentinských univerzitách (perónismus, diktatura vojenské junty v letech 1976-1983) a následným obdobím, kdy byly postupně obnovovány staré obory a zakládány nové a kdy docházelo k jakési decentralizaci antropologie a jiných vědních disciplín (zakládání nových kateder i mimo Buenos Aires - v Córdobě, Rosariu, Tucumánu aj.). V závěru bych chtěl alespoň stručně věnovat pozornost některým novějším trendům v argentinské sociální antropologii, reprezentované například Eduardem Archettim a obracejícími pozornost k starším i novějším projevům národní identity (fotbalovému kultu, tangu) apod.