Abstrakt
Článek mapuje historii problematiky užívání mateřštiny ve výuce angličtiny a snaží se nalézt odpověď na otázku, proč se řada učitelů cítí provinile, má-li mateřštinu ve výuce cizího jazyka použít. Kořeny spatřuje především v tzv. reformním hnutí a vývoji ve 20. století, obzvláště pak specifickou situaci v polistopadovém Československu.
Poukazuje na to, že užívání mateřštiny není na závadu, je-li systematické a řídí-li se jasně danými pravidly. Dále vybízí k debatě o tom, jaká by tato pravidla měla být.