Tento příspěvěk má za cíl zamyslet se nad některými častými a v hojné míře se vyskytujícími chybami cizojazyčných mluvčích způsobených především vlivem mezijazykové a vnitrojazykove interference. Pokouší se osvětlit jejich genezi a možné příčiny, poukazuje též na některé metodologické nedostatky provázejících výuku češtiny jako cizího jazyka.
Zároveň nabízí několik lingvodidaktických doporučení - mimo jiné vymezení negativních pravidel - , která by případně měla vést k zmírnění chyb, popřípadě k jejich eliminaci.