Příspěvek se zabývá přehledem významnějších slovesně folkloristických studií, které se zaměřily na analýzu prozaických folklorních projevů vzniklých a/nebo šířených v období první světové války jak na bojištích, tak v zázemí. Zatímco některé texty folklorní povahy zaujaly pozornost badatelů takřka okamžitě (proroctví, pověrečné představy), jiné začaly být analyzovány s několikaletým odstupem (démonologické pověsti, anekdoty, nápisový folklor); část z nich se důkladnější analýzy dočkala až na přelomu 20. a 21. století (fámy a současné pověsti).
První světová válka se ukazuje být v evropské folkloristice obdobím, které zaujalo badatele především neočekávaným nárůstem "iracionality" jak ve venkovském, tak městském prostředí. Tento fenomén byl dobově nejčastěji interpretován jako "oživení tradice" a vítán jako prostředek k revitalizaci a legitimizaci disciplíny zaměřené na dokumentaci domněle mizející lidové kultury spjaté s tradičním venkovem.
Ačkoli se ve většině případů jednalo o relativně izolované dílčí studie, jako celek přesto posloužily k zvýšení zájmu evropské folkloristiky o texty kolující v aktuální ústní tradici. Dobové texty věnované podáním první světové války také do jisté míry připravily cestu pozdějším výzkumům současného folkloru.
Tato badatelské orientace byla v západní folkloristice znovu aktualizována na konci 20. století, kdy posloužila jako inspirace pro soudobé studium folkloru první světové války, založené na využití více typů pramenného materiálu.