Text se zabývá mandejskými eschatologickými představami, a to jak pojetím konce lidského života a osudů duše po smrti těla (individuální eschatologie), tak mandejskou naukou o konci světa (kosmická nebo kosmologická eschatologie). Pro lepší pochopení obou aspektů nauky o posledních věcech předchází jejich výkladu stručná charakteristika mandejské nauky o stvoření světa a člověka.
Výklad je ilustrován autorovými překlady mandejských textů. Stejně jako v jiných gnostických náboženstvích se mandejská individuální eschatologie zaměřuje na osudy duše poté, co se v okamžiku smrti oddělí od pozemského těla.
Její spása je myšlena jako vzestup vzhůru (návrat) do oblasti božské plnosti. Soteriologické texty se věnují především samotnému vzestupu (masiqta), soudu duše a jejímu sjednocení s bohem/nejvyšším principem.
Kosmologická eschatologie je restaurativního charakteru: celý proces světového dění započal stupňovitým porušováním původní jednoty božského principu a vedl až k uvěznění duše v těle. Vzestupem první duše - duše Adama - začíná opačný pohyb, který směřuje k obnovení stavu původního.
Mandejská nauka počítá s opětovným nastolením jednoty světa Světla a potlačením Temnoty. Očekává se zánik veškerého stvořeného světa, včetně bytostí Temnoty a také duší, které spáchaly těžké hříchy (texty hovoří o "druhé smrti").
Tento absolutní charakter mandejského eschatologického myšlení - lineární pojetí času, jenž spěje ke svému završení - je spojen s relativním typem kosmické eschatologie - s cyklickou strukturou světových věků zakončených katastrofami. V tomto kontextu pak některé texty nabízejí také mandejskou intepretaci potopy odlišnou od pojetí Starého zákona i textů z Nag Hammádí.