Abstrakt
V článku se věnujeme významu a kontextu Murkovy nástupní profesorské přednášky O předchůdcích ilyrismu. Sjednocení Jihoslovanů, která se konala 23. října 1920 na Univerzitě Karlově v Praze a která byla v stejném roce publikovaná v měsíčníku Nové Athénaeum.
Matija Murko, který se v rámci slavistiky zabýval jazykovědou, folkloristikou a dějinami literatury, začal zkoumat jihoslovanské literatury (které vnímal jako jeden celek) v době působení v Štýrském Hradci. Tam se začal zajímat také o roli protestantizmu a rekatolizace v slovinské, chorvatské, bulharské a srbské kultuře.
Tomuto problému se věnoval také v době působení na univerzitě v Lipsku, a tak při nástupní přednášce na Univerzitě Karlově pouze představil některé z idejí a poznatků z předchozího období. Protože byl na univerzitu přijat jako profesor jihoslovanských jazyků a literatur, kladl důraz především na vývoj jihoslovanských jazyků.
Komparativní metodou přitom osvětlil pronikání, vzájemné vlivy a společné dějiny národních kultur. Pokud se pokusíme zrekonstruovat jádro přednášky, pocítíme v pozadí politické ideje.
Můžeme analyzovat symbolické a kulturní kódy: lze zrekonstruovat český, jihoslovanský a evropský historický a kulturní kontext. Murkova metodologie, vědecké názory a poznatky poukazují též na úroveň slavistiky jeho doby: dějiny literatur a jazyka menších národů byly zkoumány společně jako jeden celek.