Abstrakt
Na přelomu 19. a 20. století byl vývoj českého mlynářství výrazně ovlivněn fenoménem elektřiny. Ve stovkách českých mlýnů byla instalována dynama k výrobě elektrického proudu a ten byl často dodáván i do okolí.
Postupně vznikaly také tzv. elektrické mlýny, jež byly poháněny elektromotory, které představují nejmladší formu pohonu mlýnů. Už od přelomu století se při mlýnech rovněž budovaly malé vodní elektrárny a ty pak leckde původní výrobu zcela vytlačily.
Velkou roli sehrály malé vodní elektrárny a mlýny vyrábějící elektrický proud při elektrifikaci obcí. Mnohé z nich totiž dodávaly elektrickou energii pro veřejné osvětlení dávno předtím, než bylo přikročeno ke všeobecné elektrifikaci.
Příspěvek tyto trendy dokumentuje na konkr étních příkladech, a to na mlýnech v Nezabudicích, Slabcích a Šlovicích, ležících na Rakovnicku ve Středočeském kraji. Na počátku 20. století nezabudický a šlovický mlýn vlastnil a slabecký mlýn vybudoval mlynářský rod Čechů.
Mlýny v Nezabudicích a ve Šlovicích leží na středním toku 139 km dlouhé řeky Berounky a v obou byla v prvních dvou desetiletích 20. století vyměněna stará technologie (vodní kola) za novější (vodní turbíny). Zatímco nezabudický mlýn poté nadále sloužil svému původnímu účelu, ve Šlovicích bylo v roce 1919 mlýnské zařízení demontováno a převezeno do jiného mlýna a vodní dílo pod Šlovicemi tak ve své činnosti pokračovalo už jen jako malá vodní elektrárna.
Ta pak 6. prosince 1920 začala jako první v okrese Rakovník napájet střídavým proudem místní elektrickou síť. Elektrifikace okresního města Rakovníka byla přitom započata až v roce 1925. Šlovická malá vodní elektrárna dodávala proud i do válcového mlýna ve Slabcích, který byl šlovickým mlynářem Václavem Čechem vybudován v letech 1918-1919 a řadí se pravděpodobně k nejstarším elektrickým mlýnům v Čechách.