Abstrakt
Práce vychází z podrobné analýzy knihy Alla scoperta dei letterati (1895) italského novináře Uga Ojettiho, který v ní vyzpovídal 26 nejvýznamnějších italských prozaiků, básníků a dramatiků té doby. Kniha je zajímavým dokumentem dokládajícím střídání stráží, které v té době na půdě italské literatury probíhalo, a také negativní reakce na poetiku naturalismu a verismu i na její představitele, které zaznívaly zejména ze stran tzv. "Rytířů ducha", ovlivněných mysticismem a esoterismem.
Z formálního hlediska je za největší problém italské literatury té doby považována absence moderního literárního jazyka a úpadek stylu. Jako dvě nejv ýznamnější osobnosti té doby se z publikace profilují Giovanni Verga a Gabriele D'Annunzio, kteří zastupují v mnoha ohledech protikladné poetiky a přístupy.
Jejich roli a význam jejich děl v italském literárním kontextu však lze posoudit až dnes.