Sklářský průmysl představoval v meziválečném Československu významné exportní odvětví. Proexportní zaměření československého sklářství výrazně ovlivňovalo jeho hospodářský vývoj a v souvislosti s tím také sociální postavení sklářů, zejména obyčejných dělníků.
Na konci 20. let v období konjunktury byla československá sklářská výroba až 80% odkázána na odbyt v zahraničí. Závislost sklářského průmyslu na obchodu s cizinou ho však činila velmi zranitelným, protože snadno podléhal ekonomickým změnám na zahraničních trzích.
Tento handicap se projevil zejména v první polovině 30. let v době probíhající hospodářské krize, kdy se orientace na vývoz stala hlavní příčinou úpadku sklářské výroby. Během tohoto období se sklářství zařadilo k nejvíce postiženým odvětvím československého průmyslu.
Důsledky zhoršených hospodářských poměrů se v první polovině 30. let projevily především na Jablonecku, které mezi léty 1918-1938 představovalo jednu z nejdůležitějších sklářských lokalit v Československé republice.