Studie je věnována komplexní retrospektivě díla neortodoxního skláře a malíře Vladimíra Kopeckého (*1931), kterou uvedlo Muzeum Kampa. Kopeckého dílo se zrodilo a vyrostlo v prostředí různorodých jazyků poválečného umění, ke kterým volně inklinuje, ať už je to akční malba, tašismus, informel, arte povera, ale i neokonstruktivní geometrie.
Autor v duchu své mnohovrstevné a rozrůzněné osobnosti prosazuje jejich jistou symbiózu, vzájemné souznění a zesílení. Řada děl z poslední doby pracuje s koexistencí geometrického rámce a divokých barevných explozí.