Příspěvek se v kontextu kognitivní sémantiky a teorie jazyka jako obrazu světa zabývá některými aspekty českých konceptuální oblastí ŽÍT a CÍTIT. Ukazuje některé vztahy mezi těmito doménami (částečně na základě fenomenologické reflexe).
První část textu je věnována konceptualizaci života, zláště ve vztahu k cítění a percepci. Ve druhé části jsou analyzována údaje z českých slovníků, vztahující se k slovesu cítit (zejm. frazémy a typické kolokace).
Ve třetí části je podán náčrt jeho sémantických profilů.