Abstrakt
Vycházíme ze zahraničních studií efektivity programů indikované prevence či terapie dětí s problémovým chováním (ADHD,ADD,PCH). Model evaluovaný v tomto článku, je modelem indikované primární prevence.
Nejedná se tedy primárně o léčbu potíží, avšak o prevenci rizikového chování (RCH) u dětí, u nichž je na základě jejich specifik a popř. diagnózy je indikováno zvýšené riziko rozvoje RCH. Cílem výzkumu je zmapovat efektivní prvky v působení programu indikované primární prevence realizovaném konkrétní poradnou v Praze 6.
Výzkum sleduje, zda se změnilo chování dětí (vztahy s vrstevníky, vztahy s dospělými, chov ání ve škole, soustředění, domácí příprava, prospěch) a vztah rodiče a učitele po roce docházky do skupiny. Metody Bylo realizováno kvantitativní (dotazníky před a po administrované učiteli a rodiči, využita metoda párového t-testu) a kvalitativní (21 rozhovorů s rodiči, rozbory zápisů z programu, evaluačních listů, hlubší analýzy odpovědí z dotazníků) šetření.
Soubor Výzkum byl realizován na 4 skupinách dětí s problematickou adaptací ve škole a s poruchami chování 1. a 2. stupně ZŠ za školní roky 2008/2009 a 2009/2010. Celkový počet respondentů je 35 dětí.
Data pocházejí od dětí, jejich rodičů a učitelů. Výsledky Po skončení se zlepšil vztah dětí k vrstevníkům, adaptace ve škole, komunikační dovednosti, chování celkově, vzrostlo sebeovládání.
Posuny ve vztazích s vrstevníky vycházejí významně i v kvantitativním hodnocení, vidí je rodiče, děti i učitelé, jsou tedy nejvýznamnějším efektem poskytované péče. Děti i rodiče si u dítěte po roce všímají růstové změny, dítě přirozeně zraje a je stimulováno skupinou.
Závěr Základní požadavky na změnu u dětí se zdají zčásti prokázány. Kvalitativně významné se jeví téma vztahu rodiny a školy, které by si zasloužilo v kontextu péče o děti s problémy v adaptaci detailnějšího rozpracování.
Rozlišit podíl přirozené maturace a vlivu skupiny není možné. Je možné, že by stejně efektivní byla i skupina s kratším trváním.