Abstrakt
Francouzský filosof Félix Ravaisson (1813-1900) patří k u nás dosud nedoceněným inspiračním zdrojům filosofie 20. století. Jeho nejvýznamnějším spisem je krátké pojednání O zvyku (De l'habitude, 1838).
Ravaisson v něm vychází především z Aristotela, ale i z francouzských spiritualistů (Maine de Biran) a přírodovědců přelomu 18. a 19. století. Svou analýzu zvyku zasazuje na jedné straně do kontextu obecné filosofie přírody, na druhé straně k filosofii ducha.
Fenomén zvyku ukazuje na ontologickou jednotu přírody a ducha. Ravaissonovo pojedání o zvyku významně zasáhlo do dějin francouzského myšlení (M.
Proust, H. Bergson, M.
Heidegger, P. Ricoeur, M.
Merleau-Ponty, J. Derrida, G.
Deleuze).