Abstrakt
Cílem příspěvku je poukázat na význam filosofické reflexe pro pedagogiku a na nebezpečí skrývající se v redukci vědy na empirický výzkum podléhající specifickým kritériím. Význam filosofie pro pedagogiku, konkrétně způsob, jímž odhaluje vztah mezi tím, co jest a tím, co má být, je demonstrován na příkladu úvahy o výchovných ideálech.
Příspěvek se snaží prokázat, že existují dva kořeny pedagogiky - (1) vědecký výzkum konstatující to, co jest (fakta) a (2) filosofické tázání otevírající otázku po smyslu a účelu výchovy i pedagogické teorie. Výchovné ideály jsou jistě čímsi faktickým a "praktickým": formulujeme je v pojmech a představách, orientují naši pedagogickou zkušenost, ale i budování teorie.
Filosofická reflexe však odhaluje, že výchovné ideály nelze redukovat na to, co z nich lze empiricky zachytit v individuálních představách a společenské praxi.