Karel Hannauer mladší patří k vyznamnym aktérům české avantgardní architektury. Jako syn úspěšného stavebního podnikatele v Nuslích získal nejlepší možné vzdělání a mohl se plně věnovat svému osobnímu rozvoji.
Již během studia se aktivně zapojil do života soudobé kulturní scény, publikoval v denním i odborném tisku a ve dvaadvaceti letech vozil ve svém vlastním kabrioletu po Praze Le Corbusiera. Ještě za Hannauerova života se v jeho publikovanych životopisnych údajích objevila informace o studiu u Le Corbusiera v Paříži, Waltera Gropia v Berlíně a Victora Bourgeoise v Bruselu. Údaj o takto všestranném a kosmopolitním vzdělání zakořenil ve sporé historiografii architekta a s důvěrou v dobovy zdroj byl uváděn dodnes.
Publikovaná stať vychází z revize tradovanych údajů o Hannauerovych studiích v zahraničí. Díky zpracování materiálů uloženych v zahraničních archivech a studiu jinak nedostupné Hannauerovy pozůstalosti je možné sledovat podíl vlastní sebereprezentace v portrétu historické osobnosti.
Nejenže Karel Hannauer ani u jednoho z uvedenych mistrů zřejmě nestudoval, s jedinym z nich nemáme doloženy ani jiny pracovní kontakt. Zatímco v pozůstalosti a archivu Le Corbusierova ateliéru se o studiu českého architekta nedočteme, v dochovanych dokumentech z ateliéru André Lurçata nalezneme Hannauerovu žádost o praxi včetně doporučení z Klubu architektů a zamítavé odpovědi ze strany pařížského architekta.
Karel Hannauer si byl vědom vyznamu zahraničních kontaktů pro úspěch na domácí scéně. Věděl, že pokud chce šířit své ideály, musí jim zajistit patřičnou reklamu.
Zahraniční zkušenost a bystrá orientace v širším kontextu avantgardní architektury vyrazně ovlivnila jeho práci a zároveň byla důležitym přínosem pro domácí prostředí.