Tzv. krize slavistiky, která se ohlásila ve dvacátých letech 20. století, pramenila jednak reflexe historických osudů Slovanů, jejichž historický vývoj neprokazoval společné směřování, jednak z vývoje humanitních věd, které se na přelomu 19. a 20. století odlišily od věd přírodních. Slavistika nerozlišila dosti jasně "přírodovědné" složky svého bádání od otázek koncepčních a snažila se prosadit slavistickou koncepci empirickými metodami.