Sv. František Xaverský, Apoštol Indie a Japonska, vykonal v pol. 16. stol. několik transkontinentálních cest, které se dají bez nadsázky přirovnat k výpravám soudobých velkých objevitelů.
Legendu líčící jeho misijní působení na Dálném Východě lze proto číst i jako svého druhu fascinující cestopis zprostředkovávající nejen svědectví o zázracích a heroické smrti světce, ale též poznatky o cizích a neznámých zemích ležících mimo horizont evropské kulturní tradice spjaté se starou středomořskou oikoméné. Příspěvek se bude zabývat procesem recepce a transformace velkých (jiho)evropských zpracování xaveriánské legendy (tj. z per autorů jako Orazio Torsellini, Daniello Bartoli a Dominique Bouhours) ve střední Evropě, přičemž se bude snažit sledovat především podoby literárních (a v návaznosti na ně též vizuálních) reprezentací orientálních zemí a kultur.
Jakou a jak důležitou roli hrála ve středoevropském prostředí exotika legendy, byla zdůrazňována a rozvíjena nebo naopak potlačována? Nakolik tyto exotické prvky ovlivnily středoevropskou kulturu? A naopak nakolik zde byla postava sv. Xaveria (se svým příběhem) "domestikována" a přetvořena k obrazu místní kultury? Na tyto otázky se příspěvek pokusí odpovědět.