Text klade otázky spojené s obecnou definicí literárního kánonu a poukazuje na paradoxy, které jej charakterizují : na straně jedné je kánon považován za hodnotu trvalou a společností v zásadě uznávanou, na straně druhé konstatujeme jeho historickou a mocensko-ideologickou proměnlivost i otevřenost otázek týkajících se hodnotících kritérií. 19. století položilo základy úvah o podobě literárního kánonu, zprvu úzce spojené s potřebami školství a výukou literatury. Francouzské republikánské školství se s podobou literárního kánonu systematicky zabývalo a po vzniku tzv.
Třetí republiky jeho podobu upevnilo a institucionalizovalo. I přes změny a soudobou destabilizaci zůstává kánon bází a normou edukačního procesu i literárně kritického hodnocení literatury.