Tento článek se zabývá otázkou, jakým způsobem je estetická zkušenost krajiny pro nás důležitá. Autoři vycházejí z článku Jane M.
Howarthové (1995), tj. z její analýzy výroků, jimiž přisuzujeme nálady a emocionální stavy obecně jednotlivým věcem a procesům nebo krajinám jako celkovým entitám. V první a v druhé části článku autoři procházejí a revidují možná řešení paradoxní povahy těchto tvrzení.
Ve třetí a čtvrté části je autoři dále vysvětlují na základě fenomenologických, či fenomenologicky orientovaných zkoumání Edmunda Husserla, Jana Patočky, Davida E. Coopera a Martina Seela.
Základní teze článku spočívá v identifikaci specifických kognitivních kvalit, k nimž ona tvrzení odkazují a ve zvážení toho, nakolik je oprávněné označovat tyto kvality jako estetické.