Hudba Albánie má bohaté tradice zejména ve folklorní oblasti, jež však v evropských zemích není dosud příliš známa. Svůj podíl na tom má zejména mnohaletá izolace, z níž se nyní tato země vymaňuje jen pomalu.
Charakteristické znaky albánské lidové hudby jsou na druhé straně natolik silné a významné, že se promítají i do tvorby, která slouží jiným než folklorním účelům a která je komponována pro nástroje, jež s původní lidovou hudbou nemají nic společného. Nalézáme tu jakousi paralelu mezi vývojem, jímž se již dříve ubírala hudba jiných evropských národů při vzniku takzvaných národních škol.
Typickým příkladem takových průmětů je klavír, tradiční a ve své době populární nástroj evropských salónů i domácností. V Albánii získal významnější postavení až ve druhé polovině minulého století a skladby, které pro něj začaly vznikat, nesly od počátku národní rysy, podobně jako tomu bylo dříve v tvorbě jiných evropských skladatelů.