Abstrakt
Na úrovní základního a středního vzdělávání se již delší dobu hovoří o nutnosti přenášet výuku do života. Proto se v České republice zavedly Rámcové vzdělávací programy.
Přesto se toho příliš nemění. V příspěvku tuto problematiku posouváme na úroveň vysokého školství, především humanitního.
Klademe si otázku, jak se projevuje tzv. instantní doba (Hogenová) na současných studentech, učitelích a vzdělávacích systémech. Je v těchto vzdělávacích systémech přítomný konkrétní člověk? Rozvrhuje se studium vzhledem ke skutečnému cíli poznání? Vede současný systém k odpovědnému studiu nebo jen ke sbírání kreditů? Proti instantnímu vzdělávání pro trh zde stavíme konkrétní vzdělávání respektující růst a snažíme se vytvořit projekt, který by v rámci systému tento růst umožnil.
Stavíme na skutečném úkolu s reálným výstupem, který umožní živou zpětnou vazbu.