Abstrakt
Článek mapuje zrod reflexivity (sebevztažnosti) v nejstarší vrstvě řeckého archaického myšlení a její vztah k Múzám a inspirované básnické řeči. Na vybraných příkladech ukazuje, že múzická řeč se může stát médiem sebevztahu jak pro svět jako celek (hymnická oslava jako sebe-zjevní světa), tak pro jednotlivé božské mocnosti a poté i pro člověka, jemuž se stává též médiem nesmrtelnosti.