Předložená práce shrnuje nejdůležitější momenty rozvoje soutěžního lezení. Staví do kontextu světový vývoj a rozvoj soutěží vČeskoslovensku, resp. v České republice. Článek dokumentuje odklon od původního systému tzv. skálolezení, kde byla prvotním kritériem úspěchu rychlost výstupu, k lezení na obtížnost, kde je sledována nejvyšší dosažená výška na neznámé lezecké cestě.
Zrod přímé soutěže v horolezectví je reprezentován sovětským skálolezením. Tento typ soutěžení převládal v Evropě až do poloviny 80. let dvacátého století.
Pod vlivem francouzských a italských lezců dochází v druhé polovině osmdesátých let postupně k přerodu systému soutěžení na tzv. lezení na obtížnost. Na počátku 90. let vzniká seriál Světových pohárů v lezení na obtížnost i rychlost.
V bývalém Československu se začalo závodit na počátku sedmdesátých let minulého století. Hlavním centrem rozvoje soutěžení se stalo Slovensko, na konci osmdesátých let i skalní oblasti vjihomoravském kraji.
Na počátku devadesátých let se i v Česku začalo soutěžit výhradně na umělých stěnách. Vzniká seriál soutěží na úrovni českého poháru a mistrovství České republiky.
Soutěžní lezení si vydobylo pozici mezi horolezeckými disciplínami a stalo se zajímavou sportovní disciplínou.