Abstract
Ve svém příspěvku autor zachycuje dějepisné narativy tzv. normalizace v českých polistopadových učebnicích dějepisu a nabízí srovnávací pole filmovým a seriálovým příběhům, týkajícím se československé společnosti 70. a 80. let. Učebnice pojímá jako formu institucionalizované komunikace, která v pojetí konceptu kulturní paměti vedle dalších oficiálních textů a ritualizovaných jednání spoluutváří sebeobraz české společnosti o minulosti.
Současnou formu reprezentace období tzv. normalizace autor konfrontuje s reálnými potřebami současného dějepisného vzdělávání na českých školách.