Abstrakt
Cílem příspěvku je představit a zhodnotit tři modely problémového vyučování, které se objevují v současné německé středoškolské didaktice filosofie, a upozornit na možné výhody a rizika jejich využití v našem prostředí. Východiskem článku i jednotlivých modelů je shodné pojetí cíle gymnaziální výuky filosofie, který spočívá v rozvíjení filosofických dovedností studentů.
Modely autorů E. Martense ("metodický had poznání), R.
Sistermanna ("bonbonový model") a M. Tiedemanna ("model kávového filtru"), kteří navrhují a zdůvodňují konkrétní způsoby strukturování filosofického vyučování, jsou zasazeny do širšího odborného kontextu německé didaktiky filosofie.
Obecné principy jednotlivých modelů jsou ilustrovány ukázkami konkrétních aplikací do výuky. V závěru autorka shrnuje výhody a rizika bonbonového modelu s ohledem na podmínky českého gymnaziálního vzdělávání.