Řecká Filokalie nebyla a není z historických a dogmatických důvodů v monofyzitském Egyptě přijatelná. Koptové proto zůstali u své vlastní tradice pouštních otců, jejichž životní příběhy a výroky po staletí uchovávají v paměti.
Primární rukopisné texty jsou většinou dochovány v řečtině a syrštině, a zůstávají tak nepřístupně jak čtenářům, tak překladatelům. Převážná většina současných arabských textů se zakládá na evropských, francouzských a anglických edicích a překladech.
Zpracování klášterních a patriarchálních rukopisů teprve postupně probíhá. Vydání Zahrady mnichů (Bustān al-ruhbān) z Baní Suef - Bahnasy z let 1968 a 1975 je rovněž pořízeno většinou ze standardních evropských edic a přeloženo z moderních jazyků.
Pozoruhodná je určitá podobnost s Filokalií v části svazku věnované delším traktátům o mnišství od Jana Klimaka, Izajáše ze Skétis, Nila Askéty a Izáka Syrského. Autoři nejsou egyptští pouštní otcové a jejich spisy se objevují zvláště v ruských verzích Dobrotoljubija.
Zahrada mnichů, podobně jako Filokalie, byla vynesena z klášterního prostředí do laického a stala se katalyzátorem zájmu o duchovní zaměření života, askezi, radikální odevzdanost Bohu v mnišském povolání, jak jsou v koptském Egyptě pozorovatelné od šedesátých let dvacátého století.